smím-li

v příštích minutách budu chtít nějak znovu začít. znovu. ale přijdu na to, že...


to stejně bude obyčejné, mimo prostor mého mozku nepoužitelné a naprosto jednotvárné, beze smyslu, bez poslání.
abstraktní vzpomínky na nedokonalé cosi, navíc nikdy nespatřené, tak tohle je ten životní cukrkandl?
obalit se jím a nechat se louhovat v acetonu

- řešení -

jediné, co zbyde..a potom už jen hromada nedoručených evokací na téma neštěstí

in memory of j.o.

přehlušujíce alarmující tepot v hrudi onou lacinou euforií, která se teprve po probuzení mění v hořkost; s tou jsem ráno otevřel dveře Jiřího pokoje a zavolal ?tak sbohem?. Ležel na lůžku hubený a bledý jako křída, s rozcuchanými světlými vlasy,

ale oči měl jasně modré a na tváři onen důvěrně známý, plachý, všechápající a přece nepatrně ironický úsměv. Kývli jsme na sebe, jako by to nebylo naposledy.
Tak bezbranně útlý, s efébskou, nikdy ničím neposkvrněnou čistotou

O.Ornest 88

analgezie

skočit tak do okna
zpátky

do tý bezstarostnosti,

kdy mi duhové víly TANCOVALI _!!!_
PO RTECH
bylo líp
a teď je to trpký, °nějaká palčivá trpkost°

jako když
ti na patře uvízne kus dětský hlavičky

nepříjemnost
A tak si pro PŘÍŠTĚ zapamatuješ, že
lepší -přeci jenom- je
si dát k večeři hrst hořkých mandlí
dokonalost sama

jako_kdyz_nekomu_vyhodis_celej_svet_do_povetri__
od_zakladu__vetsinu_poslapes

/ale me to preci nevadi/
všechno v hajzlu*

ale neříkám, že tě nevlastním, že to nevzdávám

řekni mi, Alespoň, Že vidíš to nesmyslný absolutno ???

potom

By nebylo zas tak špatný
napíchat si na boty 33
špendlíků a
cejtit se jako --džízis--

ten přece taky kopal, když mu přitloukali
dlaně

myslim_ze_nekopal_dustojnosti_

pojď, HREJ si na Ježíše

a nezapomeň si mě zejtra
koupit za
dvě padesát
na rohu v hračkárně

čekám!

/a naposledy se za tebe pomodlím/

(c)