smím-li

v příštích minutách budu chtít nějak znovu začít. znovu. ale přijdu na to, že...


to stejně bude obyčejné, mimo prostor mého mozku nepoužitelné a naprosto jednotvárné, beze smyslu, bez poslání.
abstraktní vzpomínky na nedokonalé cosi, navíc nikdy nespatřené, tak tohle je ten životní cukrkandl?
obalit se jím a nechat se louhovat v acetonu

- řešení -

jediné, co zbyde..a potom už jen hromada nedoručených evokací na téma neštěstí