anděli v lékárně,

asi to ber jako dopis, nebo cosi tomu podobající se.
neviděla jsem tě příliš dlouho na to, že jsme každý den v kontaktu..prosím tě, neber to jako nějaký uhozený výlev citů, v které snad ještě pořád věříš...já, opravdu - omlouvám se v tom pravém slova smyslu, dvakrát stejná chyba, několikrát. bylo to těžké, ale v porovnání s aktuálním stavem to není možné srovnávat..už mě totiž opustil laxismus se vším všudy, půl roku na dojezdu je docela solidní přestávka, ale ráno je nesnesitelné. chvíli sladké a pak jen mandle, se slupkou.
denně se probouzím z toho dne, jak byla odhalena moje apatie, ta ve slovním podání i ta citová. pak už jen slunce, izolepa a vlasové kořínky a před časem jsem si vzpomněla, jak děsně emotivní to byla doba. sebralo mě to, na pár dní..naštěstí. a teď zase a pořád to ještě neumím uchopit...celkově je to naprosto obyčejná situace - ale ty víš. nechci být tajemná..a nesnažila jsem se být.
zkouším si vybavit to nejsilnější a motá se mi hlava, běžný jev.

?pojď, píchnem si prášek z duhy?

a nakonec žádné euforie, ke konci to už bylo příliš fatální a těžkopádné...potom přišla přestávka, která nedorozuměním trvá do současnosti. ale kdo si zahraje, třeba na anděla, anděli? já si sice zahrávám, ale ty hraješ, asi si na řadě, možná.

tak nashledanou, můj ježíši