barevné abstraktum

kdyby tak šlo,

resetnout si duši

a zase jednou psát svojí černou fikskou
ubohoučkou poezii a nečervenat se

/v nejužším místě srdce/

protože jsem jak cenzurovaná oběť dnešního dne /jen dne?/

založit tak sektu

ch-o-r-o-b-n-í----s-k-e-p-t-i-c-i

a rozeslat plakáty všem ateistům
a lidi by šli
stádo
chtějí žít

Ale co je vůbec život...

na hřbitovech odcizit pár uren a potají je
po nocích oplakávat
to je život

aspoň

na pár

minut

cejtit

něco

víc

jen na chvíli
život za kousek života, dala bych
a poté už nic
mozek z lebky
bang bang
/stačí jednou, comics gun/
aby se ruce neklepaly
útlum dnes ne
je poslední

a na hrobech epitafy
choulí se v záři duhy
_rest in peace_
_we will always love you_

(c)

z kouta mi dnes hrají tvojí duši

mezičasově, ale i jinak

dnešek se nese ve jménu ziggiho

celkově ve jménu všeho starého, nepoškozeného, nostalgického

silně to ve mně evokuje ty moje návštěvnické manýry

a topím se v tom
a nejhorší je, že nikdy neutonu
a owen to jen dostává do toho správného, bolavého a nepřítomného bytí

všechno jen na půl
_abych si náhodou neublížila bytím_
_aby mi někdo náhodou neublížil žitím_

a mlč už, prosím tě

nikdy jsem to tak nechtěla

po dlouhé době jsem zas byla malá, dnes, přibližně okolo čtvrté
tak postnatální !
s hrůzou jsem se vytrhla z představy, kde jsem si odřezávala tupým nožem řasy
a slepovala z nich křídla
pro své malé víly

a tohle to všechno...na samý závěr...jen doladilo
-strašné-

" ZAŠÍVAJÍ S POROZUMĚNÍM A ODMĚNOU JE JIM LÁSKA "

byl by hřích...nezvýraznit to.
je to věta, co způsobí rychlejší tep

lidé jsou zvídaví, pořád se ptají
chtějí poznávat, hledat klíče a
střípky nápověd
/vážně se poslední dny cejtím jako sedmikráska odhazující svatozář/

jednou jsem napsala
...až ze mě zase zbyde jen poeticky vypadající špetka kremačního popela, okořeníš si jím svůj stereotyp....
jsem si vědoma toho, že krása může lehce skončit u všednosti
ale jen tehdy, dovolí-li jí to lidé

dala bych
...život za kousek života

snad jsem správně převedla city na slova

/maybe/

a třeba se někdy najde, s nůžkama

°° na trnovou zahrádku kolem mého srdce °°

ale nechci vypadat zoufale, nejsem
jen mám bezbarvý úsměv


? snad. snad je možné, že to vydržíme: rok a lásku ?
ale zkusils někdy vydržet hodinu? vydržet deset minut? vydržet všechno to malé a nicotné, co dohromady nečiní nic, ale po svých trpasličích částech činí vše? já vím, že jsi hloub než na takovém povrchu.
býti docela maličký, když tě všichni opustili, to bývalo dobré. ale ty se již neumíš zmenšovati, už neumíš vytvořit si svět z dešťové kapky, už neumíš ani čekat na něco velikého, na něco svobodného. co umíš?
schovávat se do koutů, a pak máš hrůzu, že si tě kdosi přišpendlí do své nesmyslné sbírky vybělených kostí

jiří orten 22.12. 39

a někdy ten tvůj laxismus

V NEBI JE ZAVŘENO
CO?
ŽE JE ZAVŘENO
AHA
JAK AHA?
HM
SAKRA
HM

Jsem stejná, jen vy se špatně díváte
Pořád jsem ta, co chce umřít v objetí deště

a duhová kremace

Nepřiznám se, ale na srdci mám vypálený
fialový trojúhelník
a již jsem zemřela, pře 66 lety

Hrozné, zalévat si oči jantarem a
nevidět cyklony

V neděli...jsem oblékala mou sváteční
asfaltovou sukni
a pořád jsem to byla jen já

Potom třešně. Všichni si na
nozdry věší rudé třešně
Děti

a teď?

V kovomatě pro tři hliníkové hřebíky
natlouct si je do čela
protože
NEJSEM
/žádnej/
blázen

A do lékárny, jeden hydrofilový mul, prosím
aby plíce nebolely,

obvážu je

A POTOM?

potom začně pršet,
asi zemřel anděl
a
tak budu smutná

/nic novýho/

/ 30.05. 06 (c), léta 39-45 /

arytmie

když náraz krevního proudu na stěnu tepny je frekvenčně dosti rozdílný, pravidelnost je nepravidelná a jakost je nefyziologická, jedná se o arytmii. teď právě, znatelná, krátkodobá.
už to jde do normokardie, je to lepší
ikdyž flegmatické, bylo
poslyšte, ratkine, já vás mám rád

taky bych asi chtěla °°mít někoho ráda°°

nevinně, snad trochu platonic, ale předně z přátelství