" ZAŠÍVAJÍ S POROZUMĚNÍM A ODMĚNOU JE JIM LÁSKA "
byl by hřích...nezvýraznit to.
je to věta, co způsobí rychlejší tep
lidé jsou zvídaví, pořád se ptají
chtějí poznávat, hledat klíče a
střípky nápověd
/vážně se poslední dny cejtím jako sedmikráska odhazující svatozář/
je to věta, co způsobí rychlejší tep
lidé jsou zvídaví, pořád se ptají
chtějí poznávat, hledat klíče a
střípky nápověd
/vážně se poslední dny cejtím jako sedmikráska odhazující svatozář/
jednou jsem napsala
...až ze mě zase zbyde jen poeticky vypadající špetka kremačního popela, okořeníš si jím svůj stereotyp....
jsem si vědoma toho, že krása může lehce skončit u všednosti
ale jen tehdy, dovolí-li jí to lidé
dala bych
...život za kousek života
...život za kousek života
snad jsem správně převedla city na slova
posted by Qfy at 8:22 pm
20 Comments:
děkuju..
krásné, nevšední, srdcervoucí
a tohle..
...až ze mě zase zbyde jen poeticky vypadající špetka kremačního popela, okořeníš si jím svůj stereotyp....
..je úžasný. naprosto.
miluju ten pocit, jako když mi v těle kdosi upustí hrníček s vařícím kafem. je to divná definice,
? ale jak jinak popsat náhlou změnu stavu ?
snad mě pochopíš
na váhavý okamžik jsem zaslechla, jak mi v kapse chrastí ampule...na štítku s nápisem štestí
přelud /?/
mně se poslední dobou moc často nestávalo, že bych něco takového zažil..spíš se ten hrníček pořád jen nakláněl, ale než se stačil převrhnout a vylít, bylo už kafe studené..takže výsledný efekt byl úplně opačný..
hrozně se mi líbí styl, jakým píšeš..
přiměj někoho, aby ten hrnek doslova roztříštil uprostřed tebe,
je to závraťovitý nával emocí
nestává se to často, ani mně ne,
ale pak ti na srdci zůstanou neonové jizvy
jako vzpomínka
?na dokonalost?
...a děkuji ti za tvůj názor, moc
nemůžu nikoho přimět..musím čekat, až to někoho napadne samotnýho..a to bude pak teprve srdcervoucí..
ach ano, špatně jsem se vyjádřila.
spíš nechej někoho...
ale snad to nic nemění na faktu, že ta srdcervoucnost jednou přijde
spousta lidí čeká
i přes můj pesimismus /se snažím věřit/ věřím, že se dočkáme tý pravý, srdcervoucí osoby, která bude tříštit
ale taky tady možná jen plácám hlouposti
a ničemu nerozumím
naopak, je to tak a je to jasný jako facka..oba čekáme na to stejný, akorát pořád netušíme, zda je to vůbec možný a jestli, až to přijde, to poznáme a uvěříme tomu.
hrozně moc chceme věřit tomu, že to "existuje".
splétáme si životy. životy z víry a taky trochu naivity. životy, ve kterejch bude všechno ok.
jako by si mi mluvil z duše
opravdu si splétám život...a v koutě potom
potají
věřím na tu svojí naivitu.
ale občas mě z toho vytrhne představa tichýho snílka, co celý život utíkal do koutů
a to mi pak na chvíli vyblednou všechny moje duhy
k těm snílkům..
Šikovná
„Naše doba nepřeje snílkům.“
řekla jsi a odešla do vedlejšího pokoje
„Tak komu teda přeje?“
křičel jsem na tebe skrze zdi.
„To ti teď ještě nemůžu říct.“
A o dva měsíce později jsem tě viděl,
držela ses za ruku
s ubohou odosobněnou materialistickou křivkou
protínající nejspíš graf tvých potřeb.
Pochopil jsem a na nic jsem se tě už nezeptal.
Večer jsem si lehnul a sny mě unášely daleko a ještě dál,
možná až úplně na samý konec toho,
čemu jsem celé ty roky naivně říkal realita.
Přemýšlel jsem, jestli mě tenhle svět vůbec potřebuje.
tohle jsem napsal před pár lety. bolí to, ale je to asi už zase aktuální.
je to krásné...
vím, že to slovo nemůže obsáhnout všechno, co bych chtěla říct.
a tak mi zbývá věřit, že mě pochopíš.
...ale taky bych to mohla vyjádřit tak, že po dnešní uspěchanosti jsem se těšila na to, co mi píšeš, na to relativně známé
jak mám pochopit tu opětovnou aktuálnost?
no..ono to vlastně zas tak aktuální není, spíš jsem teď měl takovej pocit jako tehdy..za ty roky jsem na tom v podstate stejně bledě se všema svejma prohrama..
ale od toho pryč, od včerejška je mi zase líp a jsem z toho celkem zmatenej, protože nevím, čemu to přičíst;)
emo..řekni mi ještě víc o sobě..
mohli jsme se někdy někde potkat/minout..?
znám tu bledost. taky právě prožívám tu svou,..ikdyž..někdy se ptám, jestli to někdy bylo jiný, než bledý.
ale teď si to kompenzuju podzimem, barevnějším víc, než kdy jindy, který stejně vidím pouze z velké výšky.
už víš, čemu přičítáš zlepšení svého stavu?
potkat jsme se nemohli a dokonce /a bohužel/ ani minout. je to jen náhoda
bledost..tu vlastně poslední dobou prožívám taky tak nějak permanentně, skoro až automaticky..a od ní už je jen kousek k šedi..ale teď je to vážně jiný..nebo spíš bylo..myslím, že vše se vrátilo do starých dobrých(?) šedých kolejí..ale o to víc si užívám tu chvilku s barvama uvnitř mojí hlavy, která proběhla..
...mrzí mě, že už je to zase stejné
nemusí tě to mrzet..mrzet by to mělo spíš mě..že s tím nic nedělám, že v tom hledám zalíbení..snad..
přesto mě to opravdu mrzí.
--- "Přemýšlel jsem, jestli mě tenhle svět vůbec potřebuje" ---
naše doba sice nepřeje snílkům, ale tenhle svět tě potřebuje.
...ale asi to teď ode mě zní přiliš vážně a fatálně
ne, nezní. a děkuju, jsi hodná..ono zas tak strašný to se mnou snad není..nejradši bych si asi pořád potřeboval na něco stěžovat..zvláštní..
přesto, že jsem nechtěla, vybledly mi všechny duhy. tak nějak teď najednou, ani nevím proč..spíš, nechci si to teď příliš definovat.
jednou si mluvil o spoustě emocí, který se najednou hromaděj...
a já je teď ani nestíhám zaznamenávat
ikdyž možná bych jich pár měla zdokumentovat.
_tak zas uteču do svého naivního koutku_
určitě je zdokumentuj..třeba já bych moc rád věděl, co se ti honí hlavou..a do koutku neutíkej..v něm tě nikdo nenajde..
pokusím se
Post a Comment
<< Home