ether
/ "NECH MĚ ZASTŘIHNOUT TVOJE ŠPINAVÝ KŘÍDLA" /
Jestli se nebudeš zlobit,
zkusím se nadechnout
(zase jednou)
na bílé stěně, opřen, posypán sádrou
se choulí můj mozek s cedulí
a všude červené mašle
a malé mrtvé tanečnice
a ti dětinští oslíci
a ztracená lidskost
a VYKRADENÉ pohledy
a bolest je jak okřídlená!
Jsme normální?
Jestli se nebudeš zlobit,
zkusím se nadechnout
(zase jednou)
na bílé stěně, opřen, posypán sádrou
se choulí můj mozek s cedulí
ZAVŘENO
a všude červené mašle
a malé mrtvé tanečnice
a ti dětinští oslíci
a ztracená lidskost
a VYKRADENÉ pohledy
a bolest je jak okřídlená!
Jsme normální?
Opít se TAK biolihem, ustřihnout si TAK vykosťovacími nůžkami jazyk, rozbít TAK lahev od benzínu a sprostě schovat zápalky
a nakonec si namluvit, že jedna epocha je za námi
/ a další zakázat /a nakonec si namluvit, že jedna epocha je za námi
už příliš dlouho nebyla žádná duha
jsem divná a klopím zrak,
NAVÍC . . . dudlík mezi ŘEZÁKY
A KOPRETINA ZASTRČENÁZA DÁSNÍ
TO VŠECHNO
TO VŠECHNO
JEN umocňuje
10.06.06 (c)
posted by Qfy at 4:20 pm
9 Comments:
ty jo, tohle je tak smutný a krásný zároveň..miluju takovýhle věci!..a obbdivuju lidi, který je dokážou dostat na papír..
děkuji, trochu se stydím
je to jen zachycená část mých myšlenek v danném období
když jsem to psala, bylo mi smutně a krásně, zároveň
jsi asi první, kdo to čte
i kdybych byl jedinej, kdo to čte, stojí to za to. děkuju.
já opět děkuji tobě, /můj čtenáři/.
snad vymyslím ještě něco, co by se dalo číst
číst se dá všechno, ale občas je to takovej nával emocí, krásy a smutku, že reagovat je tak těžký..
souhlasím s tebou.
slova se někdy těžko hledají
správně převést city na slova je umění
ale to ty umíš..
děkuji, ale jsi si jistý?
naprosto
Post a Comment
<< Home